Historie
„Pokud se říká: Lékař mu přikázal jezdit na koni nebo studené koupele, nebo chodit naboso, vcelku by se dalo říct: vesmírný pořádek mu přikázal chorobu, zmrzačení nebo ztrátu něčeho nebo něco podobného… Přijměte tedy všechny příhody tak, jako ty léky, které předepisuje lékař… A za to něco takového, jako je tvé zdraví, pokládej i uskutečňování a naplňování toho, co vesmírný pořádek ukládá za vhodné.“ (Hollý a Hornáček, 2005, str. 13)
Tedy již ve středověku se prokázalo, že ježdění na koni má pozitivní vliv na člověka, ale s názvem, jako hipoterapie lze počítat až kolem 60 – 70 let minulého století v anglicky a německy mluvících zemí. (Hollý a Hornáček, 2005)
Další osobou, která se zabývala pozitivním působením koně na člověka, byl osobní lékař císařovny Marie Terezie (1717 – 1780) Van Swieten (1700 – 1772). Díky němu královna uherská a česká tuto metodu využívala a nechala své sídlo v Bratislavě, tehdejším hlavním městem Uherska, rozšířit o jezdeckou halu. (Hollý a Hornáček, 2005)
Zajímavou zmínkou z historie Slovenska je údaj z knihy J. M. Hurbana „Ľudovít Štúr – Rozpomienky“, který ve své knize zachycuje ovlivnění Štúrova držení těla ježděním na koni a skutečnost, že ježdění na koni je dobrý pro upevnění zdraví na Slovensku.
Také první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk měl kladný vztah ke koním. Na koni jezdil do svých osmdesáti let. Jeho aktivní přístup ke koním zaznamenal Karel Čapek ve svých Hovorech. (Hollý a Hornáček, 2005)
,,Proč rád jezdím na koni? - protože je to nejrychlejší tělocvik. To se cvičí na jednou celé tělo, ruce, nohy, plíce, srdce - jen to zkuste!“(Hollý a Hornáček, 2005 str. 15)