Respondent č. 1: JAN
1. Osobní údaje
Pohlaví: muž
Jméno: Jan
Věk: 11 let, rok narození 2007
2. Diagnóza
Dětská mozková obrna, mozečková triparetická forma. Klinicky měl sníženou hybnost dolních končetin, poruchu rovnováhy a všechny polohy od sedu výše nebyly stabilní.
3. Stručná charakteristika
Honzík je hnědovlasý modrooký kluk, který je velmi milý. Jeho postava je atletická a má klidnou povahu. Rád si hraje se svým starším bratrem a práce na počítači mu také není cizí. Je s ním jednoduchá spolupráce, ale pokud se mu něco nelíbí, začne lehce projevovat agresivitu a negativní přístup. Ve 3 letech zvládal lezení po čtyřech, vzpřímený klek, postavit se u opory a ušel pár kroků za obě ruce. Jeho hlavní pohybové problémy jsou kloubní hypermobilita a střídavé svalové napětí. Tyto faktory ovlivňovaly negativně i cílený úchop a jemnou motoriku. Psychické vlastnosti odpovídaly jeho kalendářnímu věku.
4. Rodinná anamnéza
Honzík vyrůstá od narození s maminkou a starším bratrem, který nemá žádné zdravotní problémy. Bydlí v maloměstě v panelovém bytě. V rodině nebyla zjištěna žádná vážná onemocnění.
5. Školní anamnéza
Honzík navštěvuje pátým rokem speciální školu. Ve třídě má spoustu kamarádů. Nejvíce ho baví matematika.
6. Hipoterapie
Hipoterapii zahájili v roce 2011 seznámením s prostředím a jízdou v hale na Chanelovi, osmiletém českém teplokrevníkovi. Dojížděli dvakrát týdně. Jeho počáteční nadšení nebylo vysoké, zprvu odmítal helmu a byl vzteklý. Fyzioterapeutka s ním hrála pohádku o skřítkovi, který bydlí v hřívě koně, to byl jediný způsob, jak ho odpoutat od jeho negativního přístupu. Do konce ledna, kdy odjeli do lázní, chlapec jezdil bez helmy a velmi nerad se nechával přesvědčit k jízdě. O hlazení a krmení koně také neprojevoval zájem. V dubnu 2012 přijel, nechal si dát helmu a zamiloval se do Bony, dvanáctileté klisny českomoravského belgika. I když z hlediska hřbetu byl vhodnější Chanel, Honzík jezdil na Bony raději. Nejdříve jezdil v písku všemi směry a na konci dubna se vydali na cestu kolem potoka. Museli ho neustále upozorňovat na sed, jinak se přestal snažit. Stále odmítal jezdit bez asistence maminky, ale postupně si na Bony zvykal, dokázal si na ní lehnout, hladil ji a také ji začal s maminkou krmit.
V červenci jel na týdenní rekondiční pobyt s hiporehabilitací, kde Honza lépe poznal své fyzioterapeutky a začal ochotněji komunikovat. Zvolili pro něj
patnáctiminutovou jízdu z kopce na Bony a Honza to perfektně vyrovnával. Po letních prázdninách pokračoval v předchozí terapii. Honza se na Bony moc těšil. Honzův sed i chůze za ruku byly stabilnější. Poté odjel do lázní a v hipoterapii pokračoval od listopadu 2012. Jezdil opět na Chanelovi a od ledna dostal Dustina. Honzík musel pořádně „makat“, aby sed byl kvalitnější.
Po nějaké době byl Honzovi přidělen čtyřletý anglický plnokrevník Gulliver, na kterém jezdil až do prázdnin 2015. V té době také chodil pravidelně na rehabilitace, kde cvičil podle Vojty společně s kraniosakrální terapií pro orofaciální oblast. V září 2015 nastoupil do 1. třídy a hodně se zlepšil v mluvení a v jemné motorice. Domácí úkoly píše na počítači. V říjnu 2015 se projevila únava z pravidelného režimu, také rychle vyrostl a začal se na koni stáčet do rotace trupu, nechtěl držet vzpřímenou hlavu. Vrátili ho zpět na relaxační hřbet Chanela, občas ho posadili pozadu s oporou o natažené horní končetiny, aby vylepšil postavení hlavy. Na teplokrevníkovi Chanelovi jezdil až do listopadu 2016. Od prosince jezdil na osmileté kobylce huculského typu Darmě, ale bohužel si začali vzájemně vadit. Honza hodně vyrostl, a když se stáhnul, tlačil ji nohama do břicha, což kobyla špatně snášela. Proto od března 2017 měl opět změněného koně s akčním pohybem hřbetu čtrnáctiletého slezského norika Dana. Změna koně také znamenala změnu od relaxace k akci, neboť Honza si už na školu zvykl a nebyl tolik unaven. Po letních prázdninách v roce 2017 si Honza řekl sám o „normální ježdění“. Po konzultaci terapeutického týmu začal jezdit na lonži. Jeho jezdecké lekce trvaly ze začátku maximálně 15 minut, kdy na stojícím a pomalu jdoucím koni cvičil. Procvičoval horní končetiny. Byl sice unavený, ale velmi šťastný. Postupně se lekce prodlužovala až na 30 minut. Dosud se naučil dámský sed v kroku, holubičku a svíčku na stojícím koni. Chtěl, aby kůň klusal, bohužel to sám nezvládnul, hlava se mu nekontrolovatelně kývala, proto cvičitelka přistoupila k asistovanému klusu, kdy seděla za Honzou a v pomalém klusu mu fixovala hlavu. Během pár měsíců se mu kontrola hlavy značně zlepšila.
7. Zhodnocení
Honza ve svém jezdeckém programu stále pokračuje. Dnes již samostatně chodí, jezdí kolem domu na koloběžce, velmi dobře se učí a srozumitelně mluví. Ve škole ho stále nejvíce baví matematika, ve které se nadále chce zlepšovat. V jezdění chce pokračovat, koně má moc rád a vždy se na ně moc těší. Cílem terapie je stále
zpevňování svalového korzetu a správného držení těla, nácvik prohloubeného dýchání, potřebného ke správnému mluvení, udržení celkové tělesné kondice.
